1. Mládí
 2. Cesty
 3. Spiritualismus
 4. Blavatská a Mistři
 5. Blavatská a Olcott
 6. Založení TS
7. Odhalená Isis
 8. HPB a HSO v Indii
 9. Rozpory a obvinění
10. Poslední čtyři roky
11. Smrt v Londýně
12. TS po smrti HPB
13. Úvod k theosofii
14. Theosofická pečeť
15. Lidská těla – principy
16. Éterické tčlo
17. Astrální tělo
18. Život po smrti
19. Mentální tělo
20. Kauzální tělo
21. Skupinové duše
22. Funkce kauzálního těla
23. Planetární řetezce
24. Citáty z Blavatské

Index E-mail  PředmluvaAutorovy stránky Můj bíbrKabala českyHledači azylu



6. Založení Theosofické společnosti


  

Záznam z ustavující schůze Theosofické společnosti konané v New Yorku 7. září 1875

 

    Pravidelné schůzky, konající se většinou v místnostech obývaných Blavatskou, nakonec vyústily v založení Theosofické společnosti. K tomu došlo 7. září 1875, tedy zhruba rok poté kdy se Blavatská sešla s Olcottem. Hodně se toho událo od té chvíle. Henry Steel Olcott, v době jejich setkání ještě zapřísáhlý spiritualista, který pevně věřil v jsoucnost duchů zemřelých, kteří přicházejí proto, aby prostřednictvím medií se znovu spojili se svými bližními, měl už pod vlivem HPB na vše jiný filosofický názor. Byl to právě Olcott, který podal oficiální návrh k tomu, aby se společnost vytvořila a předsedal její ustavující schůzi. William Judge byl zvolen tajemníkem společnosti a učinil také záznam z této schůze (tento je datován příštího dne, 8. září).

    První schůze nově založené společnosti nebyla nikterak formální, proto také zápis o ní učinil Judge až příští den, kdy se konala další schůze, zřejmě proto aby se té původní jakési formálnosti tímto dostalo. Henry Olcott o tom později napsal:

    7. září 1875 se v salónu Madame Blavatské v č. 46. Irving Place sešla společnost, aby si vyslechla přednášku pana George H. Felta o jistých objevech, které tentýž údajně učinil, týkajících se dávno ztracených zákonů o proporcích, podle nichž jedineční egyptští a řečtí architekti navrhovali své chrámy a fóra. Přednáška, při níž užil velice dobré barevné kresby, nabyla mnohokrát na zajímavosti tím, že pan Felt přitom prohlásil, že čtením hieroglyfů nejen objevil, že elementální bytosti byly často používány při egyptských chrámových mysteriích, že se mu ale dokonce podařilo vyluštit mantry jimiž tyto bylo ovládány, že je i vyzkoušel a přesvědčil se, že fungují. Ve společnosti se nacházelo několik zkušených spiritualistů, včetně mé osoby, kteří jsme byli otevřené mysli a připraveni k tomu se tímto předmětem zabývat. Pokud šlo o mne, o tom že elementální bytosti existují a že mohou být člověkem ovládány, jsem se přesvědčil tím, když jsem byl svědkem mnoha podobných jevů, zapříčiněných Madame Blavatskou. Věděl jsem také o existenci adeptů schopných magických výkonů v Egyptě, Indii i na jiných místech světa. Možnost toho, že s pomocí pana Felta a aniž bych musel do záležitosti vtahovat jména svých učitelů, by se dal osvětlit problém psychických fenomenů, mi okamžitě vytanula na mysli; takže jsem na kousek papíru načrtl pár řádek určených HPB, s tím aby mi dala vědět o tom co si myslí o případném založení takovéto společnosti. Lístek jsem podal panu Judgemu, aby jí jej předal tam kde seděla, na druhé straně místnosti a když s kývnutím hlavy souhlasila, povstal jsem a poděkovavše přednášejícímu, apeloval jsem na přítomné aby se ke mně připojili při přípravě vytvoření společnosti, která by se zabývala výzkumem záležitostí spojených s údajnými objevy pana Felta. Zmínil jsem se o materialistických tendencích patrných v současném světě a o touze lidstva po tom, aby se mu dostalo absolutního důkazu o nesmrtelnosti duše; poukázal jsem na prudký rozvoj spiritualistického hnutí, který to nejlépe dokazuje, přičemž jsem i učinil narážku na to, že naší filantropické práci by se mohlo dostat pomoci od těch Mistrů, od niž se HPB naučila to co dovede, pokud bychom se s vážností a z nesobeckých důvodů dali do práce.

    Protože přítomní s tím, že takováto společnost by se vytvořit měla, souhlasili, pan Judge podal návrh k tomu, abych předsedal této schůzi, zatímco na můj návrh byl pan Judge zvolen jednatelem. Byla přitom také zvolena komise, která měla navrhnout základní stanovy. Několik dalších schůzí následovalo, při nichž byl nejprve schválen název společnosti jako The Theosophical Society. 30. října byly při jiné schůzi schváleny stanovy a konaly se zároveň volby představenstva společnosti. Presidentem byl zvolen H. S. Olcott, více-presidenty dr. S. Pancoast a G. H. Felt, právním zástupcem se stal W. Q. Judge. Blavatská samotná se na svou vlastní žádost spokojila s přijetím funkce se skromně znějícím názvem “corresponding secretary” neboli dopisující tajemník. Jiných asi deset členů, kteří v pozdějším vývoji společnosti příliš nefigurují, přijalo různé další funkce. 17. listopadu 1875 se potom konalo inaugurační zasedání, jímž se nová společnost představila světu. V preambuli se mj. praví:

    “Zakladatelé věří v to, že zkoumáním hlubším než byla ta, jaká až doposud učinila moderní věda, lze členům i jiným badatelům nalézt důkazů existence ‘neviditelného univerza’, povahy jeho obyvatelů, pokud se zde nějací nacházejí, zákonů jimiž se řídí a vztahů jež mají k lidstvu.

    V preambuli dále nacházíme tato slova:

    “Nezávisle na tom, jaká stanoviska jednotliví členové mohou soukromě zastávat, Společnost nehodlá prosazovat žádná dogmata či šířit jakoukoliv víru. Nebyla ani založena jako schizma spiritualismu, ani proto, aby sloužila jako zastánce či odpůrce jakéhokoliv sektářského nebo filosofického systému. Zastává pouze jedinou zásadu a tou je všemohoucnost pravdy, její jedinou vírou je naprostá oddanost tomu, aby tato mohla být objevena a propagována. Pokud se jedná o přihlášky k členství, neexistuje zde žádná diskriminace, ať už podle etnického původu, pohlaví, barvy pleti, národnosti či náboženské víry.

    Poslední věta této preambule zejména, vyhlíží jakoby byla součástí moderního dokumentu a ne něčím patřícím hluboko do devatenáctého století. Shlížíme-li ale na to objektivně, nelze rozhodně říci, že by se byla nově založená společnost rozjela s náramným třeskem. Vzhledem k tomu, že se vlastně jednalo o mezník, od něhož se odvíjí v západním světě prakticky celá historie moderního esoterismu, jakož i prapočátek hnutí New Age, který se navíc podepsal neobyčejným způsobem na historii moderního umění, byl to spíš jen takový malý pšouk. Přesto je třeba si uvědomovat, že bez něho by buď nebylo, nebo by vypadalo docela jinak, na příklad moderní umění, jehož zakladatelé, se téměř všichni ve svých začátcích nějak otřeli o Theosofickou společnost.    

    Ta ale zpočátku příliš neoslnila. George H. Felt (vpravo), který byl ve své době také značně prominentním zednářem, rozhodně nesplnil očekávání která se v něj vkládala. Olcott ve svých pamětech píše, že se mu se značnými potížemi podařilo Felta přemluvit k tomu, aby uspořádal pár přednášek, přičemž přítomní “nikdy nezahlédli ani vrtící se ocásek v dáli mizejícího elementála,” jak se o tom s krásným nadhledem vyjadřuje. Blavatská, která byla v té době již plně zaujatá psaním své první knihy Odhalená Isis, neměla dostatek času k tomu, aby se zúčastnila schůzí, ani k tomu, aby členy udivovala fenomény, jaké ještě nedlouho předtím běžně předváděla ve svém newyorském bytě.

    Přitom všem HPB ve svém zápisníku měla poznámku datovanou v červenci 1875, tedy asi měsíc předtím než Olcott přišel s návrhem na založení společnosti: 

    “… dostalo se mi rozkazu z Indie k tomu, založit filosoficky-náboženskou společnost a nalézt pro ni správné jméno … M. (Morya) si přeje, aby se založila společnost podobná lóži Rozenkruciánů. Přislíbil k tomu pomoc.”

    Olcott, který si původně myslel, že k založení společnosti dal popud on sám, si později již nebyl tolik jistý tím, jak to vlastně bylo. Připouští, že tento nápad mu mohl být nasazený do hlavy, ať už Blavatskou či jejími Mistry. Ti ale měli už od léta tohoto roku s Blavatskou ještě jiné plány. Někdy v té době ukázala tato Olcottovi několik listů rukopisu, k jejichž napsání prý dostala rozkaz. Neměla potuchy o tom, co by to mohlo být, zda novinový článek, či budoucí kniha, nebo vůbec nic; dala je prostě tehdy “do šuplíku”. Brzy nato odjela na již zmíněnou návštěvu do Ithaky ke Corsonovým, a to již bylo v plném proudu psaní knihy, která bude čítat nějakých patnáct set tištěných stránek ve dvou svazcích

Copyright © Voyen Koreis 2013