1. Mládí
 2. Cesty
 3. Spiritualismus
 4. Blavatská a Mistři
 5. Blavatská a Olcott
 6. Založení TS
7. Odhalená Isis
 8. HPB a HSO v Indii
 9. Rozpory a obvinění
10. Poslední čtyři roky
11. Smrt v Londýně
12. TS po smrti HPB
13. Úvod k theosofii
14. Theosofická pečeť
15. Lidská těla – principy
16. Éterické tčlo
17. Astrální tělo
18. Život po smrti
19. Mentální tělo
20. Kauzální tělo
21. Skupinové duše
22. Funkce kauzálního těla
23. Planetární řetezce
24. Citáty z Blavatské


Index E-mail  PředmluvaAutorovy stránky Můj bíbrKabala českyHledači azylu




   11. Smrt v Londýně


   

    Dům číslo 19 Avenue Road, St. John’s Wood, který patřil Annie Besantové, se červnu 1890 stal oficiálním centrem pro evropskou TS a Blavatská se tam také přestěhovala. Zde se konaly schůzky jejího vnitřního kruhu, který čítal dvanáct žáků. Blavatská jistě počítala s tím, že některý z členů této skupiny, pravděpodobně Besantová, se stane jejím nástupcem po smrti. V únoru 1891 se sem přestěhovala také britská sekce společnosti. Dům dnes již nestojí, byl ale značně rozlehlý a měl kolem sebe také dosti velikou zahradu. Dole bylo několik místností užívaných společností; Blavatské zde měla svou pracovnu s přilehlou menší ložnicí. V té době se již pohybovala jen s největší námahou a když se potřebovala dostat na chvíli na čerstvý vzduch, obvykle ji někteří z jejích žáků vytlačili ven v invalidním vozíku, kterému se podle lázeňského města v jihovýchodní Anglii v té době ještě říkalo Bath chair. Nahoře se nacházely obytné prostory, kde měli své pokoje někteří členové společnosti a případní hosté. K zadní části domu přiléhal přednáškový sál, který byl postaven speciálně k tomuto účelu. Stěny měl zvenčí z vlnitého plechu, s dřevěným obložením uvnitř a vešlo se do něj až dvě stě lidí.

    K dvanáctičlenné skupině nejpokročilejších žáků Blavatské náleželi tito lidé: hraběnka Constance Wachtmeistrová, Isabel Cooper-Oakleyová, Emily Kisngburyová, Laura Cooperová, Annie Besantová, Alice Cleatherová, Dr. Archibald Keightley, Herbert Coryn, Claude Wright, G. R. S. Mead, E. T. Sturdy a Walter Old. Tito členové TS se za přítomnosti HPB setkávali jednou týdně v místnosti určené k tomuto účelu, s dveřmi vedoucími k ložnici Blavatské. Sem měli přístup výhradně jen členové této skupiny, kteří zde měli svůj zavedený zasedací pořádek, přičemž když jim Blavatská přednášela, měla v polokruhu usazených šest mužských členů po své pravici a šest ženských členů po své levici. 

    To vše vyhlíží na první pohled jako dosti nápadný případ elitářství a ve své době to možná bylo tak i míněno – z vlastních zkušeností ale vím, že lidem od nichž se očekává, že vyvinou zvláštní úsilí (čehož je při hlubším studiu esoterických předmětů jistě zapotřebí) se čas od času musí také trochu polichotit, připomenout jim, jak privilegovaní vlastně jsou. Striktně demokratický přístup nemusí být vždy na místě tam, kde ve skutečnosti vládne systém hierarchie. Tím míním, že máme sice na jedné straně smýšlení demokratické, podle něhož jsou si všichni lidé rovni a to platí, i když ne zcela ve všem. Je totiž nutné se občas sklonit před tou realitou, že jsou zde na druhou stranu také lidé, kteří toho vědí víc než ti ostatní. Pokud jsou ochotni se o své vědomosti dělit, ti jimž se jich od nich dostává jsou buď privilegovaní nebo prostě šťastní v tom, že se právě nacházejí na tom pravém místě. Samozřejmě, je zde ještě jedna možnost – jsou k tomu předurčeni, jinými slovy je tomu tak následkem karmy, kterou si v průběhu tohoto i předchozích životů, sami nastřádali. Část těchto učení, která HPB předávala svým žákům, se zcela jistě týkala i takovýchto témat, která se z těch důvodů, že by mohla být buď nesprávně pochopena či přímo někým zneužita, předávají pouze na ty žáky, kteří dosáhli určitého stupně ve svém duchovním vývoji.

    Nicméně, nemohlo se v případě vnitřní skupiny žáků HPB jednat o zcela uzavřený kruh, protože podstatná část instrukcí jichž se tehdy těmto lidem dostávalo, se téměř o století později přece jen dostala na světlo světa a to v publikaci The Inner Group Teachings of H. P. Blavatsky to Her Personal Pupils: A Reconstruction of the Teachings (Učení H. P. Blavatské pro vnitřní skupinu jejích žáků: rekonstrukce těchto učení). Henk J. Spierenburg tato učení zrekonstruoval z poznámek, které si během přednášek Blavatské činila členka skupiny Alice Cleatherová a které se ve své úplnosti dochovaly. Kdyby se byla Cleatherová nacházela pod nějakou těžkou přísahou, která by ji zavazovala k tomu nevyzradit nic z toho, co Blavatská této skupině svých žáků přednášela, jistě by se byla přesvědčila o tom, že budou jí tehdy psané poznámky nějakým způsobem po její smrti zničeny...

    V roce 2010 potom vyšla další kniha na toto téma, nazvaná The Secret Doctrine Commentaries – The Unpublished 1889 Instructions. (Komentáře na Tajnou doktrínu – nezveřejněné instrukce z roku 1889). Neměl jsem až doposud příležitost se na tuto knihu lépe podívat, četl jsem pouze některé z recenzí. Čerpá pravděpodobně ze stejného zdroje, autorem je Michael Gomez.

    V dubnu roku 1891 přečetla Annie Besantová, která na čas odjela do Spojených Států, dopis od Blavatské při zasedání Americké konvence v Bostonu, který se ukázal být jejím posledním. Ve stejný čas totiž v Londýně propukla epidemie chřipky a většina členů společnosti scházejících se v Avenue Road onemocněla, někteří z nich dosti těžce. Blavatská, která se také nakazila, dostala vysoké horečky a po několik dní měla značné dýchací potíže. 8. května ve 2.25 odpoledne zemřela za přítomnosti třech ze svých přímých žáků. Tělesné pozůstatky Blavatské byly 11. května spáleny v krematoriu ve Wokingu v Surrey. Popel byl později rozdělen na tři části, z nichž jedna zůstala v Evropě a je uložena v Londýně, druhá se nachází v New Yorku v Americe a poslední v Indii, v sídle Theosofické společnosti v Adyaru.
Laura Cooperová, jedna z přímých žákyň HPB, pro nás popsala poslední dny, které Blavatská na zemi prožila.

    Pozdě ve čtvrtek 30. dubna dostala HPB silné bolesti v krku a po mnoho hodin měla problémy s polykáním; přitom se zhoršil její kašel a dýchala jen s potížemi. V pátek ráno se to stále ještě nelepšilo a když dorazil doktor Mennell, zjistil, že má angínu na pravé straně hrdla. Po přiložení horkých obkladů došlo k menšímu zlepšení. V neděli ráno 3. května byla na tom HPB velmi špatně, protože následkem potíží s polykáním nedostávalo se jí patřičné výživy a její celková slabost se zhoršovala … ve středu 6. května se částečně oblékla a došla do obývacího pokoje, kde zůstala až do oběda, když si na chvíli lehla na kanape. Večer doktor Mennell zjistil, že se jí vede celkem lépe, horečky přešly, byla ale vysílená a dýchací potíže vzbuzovaly obavy.

    Všichni přítomní začali věřit, že se z toho HPB přece jen dostane v té chvíli, kdy požádala o své křeslo a o karty, aby si mohla vyložit svůj oblíbený pasiáns. Pro doktora Mennella, který byl příjemně překvapen tím jak dobře si vede, dokonce ubalila cigaretu; ukázalo se ale, že to byla ta poslední kterou kdy vyrobila. V noci se totiž znovu dostavily dýchací potíže a ráno už to vypadalo opravdu zle. Blavatská zůstávala při plných smyslech až do úplného konce. Z jejích žáků, Cooperová, Wright a Old byli při ní, když naposledy vydechla. Laura Cooperová píše, že se jí náhle začaly kalit oči, pohybovala ale neustále nohou tak, jak to dělala pokaždé když hluboce přemýšlela, skoro až do úplného konce.
Olcott se v té době už po nějaký čas nacházel na přednáškovém turné v Austrálii. Ve svých Listech ze starého diáře píše:

    Prvních náznaků toho, že HPB umírá, se mi dostalo telepaticky přímo od ní a brzy na to ještě jednou. Další přišel od jednoho ze zpravodajů přítomných při mé poslední přednášce v Sydney, který mi řekl poté kdy jsem sestoupil s pódia, že jeho novinám došla telegrafická zpráva o tom, že je Blavatská těžce nemocná. V diáři mám 9. května poznámku, “Mám neblahé tušení, že HPB zemřela.” Příštího dne jsem napsal, “Dnes ráno cítím, že je HPB mrtvá. Poslední záznam pro ten den: “Došel telegram, HPB zemřela”. Jen ti kteří nás oba znali a vědí o mystickém poutu mezi námi, pochopí, s jakým zármutkem jsem přijal tuto přesmutnou zprávu.

 


Věnování na výtisku Hlasu ticha, zaslaného Blavatskou L. N. Tolstému

   
Copyright © Voyen Koreis 2013