1. Mládí
 2. Cesty
 3. Spiritualismus
 4. Blavatská a Mistři
 5. Blavatská a Olcott
 6. Založení TS
7. Odhalená Isis
 8. HPB a HSO v Indii
 9. Rozpory a obvinění
10. Poslední čtyři roky
11. Smrt v Londýně
12. TS po smrti HPB
13. Úvod k theosofii
14. Theosofická pečeť
15. Lidská těla – principy
16. Éterické tčlo
17. Astrální tělo
18. Život po smrti
19. Mentální tělo
20. Kauzální tělo
21. Skupinové duše
22. Funkce kauzálního těla
23. Planetární řetezce
24. Citáty z Blavatské

Index E-mail  PředmluvaAutorovy stránky Můj bíbrKabala českyHledači azylu


15. Lidská těla - principy


    

    Materialista uznává existenci pouze jediného lidského těla – toho sestávajícího se z viditelné hmoty. Celý materialistický náhled na věc by se dal tudíž shrnout do jediné věty, té věty kterou také v různých verzích tolik často slýcháváme, až do omrzení: Uvěřím tomu, až to uvidím na vlastní oči!” Na oko to zní celkem rozumně, proč tedy nevzít materialistu za slovo? Viditelná část světelného spektra, kterou náš zrak dokáže vnímat, je omezena na vlnové délky v rozmezí přibližně 0.000000375 a 0.000000775 metru. Tedy zhruba asi čtyři až osm deseti-tisícin milimetru. Na svět, v němž se po celý život pohybujeme a který, pokud jsme materialisty, je to jediné co považujeme za reálné, se tedy vlastně díváme jen malinkou skulinkou. Přesvědčenému materialistovi bychom proto mohli říci, že svá pozorování, na nichž postavil většinu svých životních moudrostí, vlastně celou svou životní filosofii, provádí tak, že se na svět dívá jakoby dírkou po vypadlém suku! Z toho, co tímto způsobem objevuje mnohé navíc padne za oběť cenzuře, protože náš civilizací vycepovaný mozek si vybírá jen určité podněty a ty, které mu do jednou už vytvořeného konceptu nezapadají, prostě ignoruje. Je nasnadě, že naše ostatní smysly na tom nejsou o moc lépe.

    Materialistická věda je podobně omezená jako jsou naše smysly. Před jejím vše pokořujícím tažením světem (tak jak to vidí materialista/ateista), zhruba asi do poloviny 17. století, bývali lidé přece jen o něco více otevřenější a vnímavější; po nástupu tzv. Osvícenského věku se ale postupně nechávali přesvědčovat o správnosti jediného způsobu osvícení, toho prováděného materialistickou vědou. Přesto se i dnes mezi námi pohybují lidé, kteří mají schopnosti za určitých okolností dohlédnout o něco dál i když, jak jsme si v případě spiritualistických medií už ukázali, tohle vůbec nemusí znamenat, že by jim takovéto schopnosti zajišťovaly převahu nad ostatními smrtelníky. V mnohých případech je tomu dokonce spíš naopak. Znamená to jen to, že v jistém směru a snad také častěji, dokáží lidé s mediálními schopnostmi vnímat o něco víc než to, čeho je schopen průměrný člověk. Ten mívá někdy, za mimořádných okolností, ostatně také zvýšené schopnosti vnímání; potom může být svědkem jevů které mu připadají nadpřirozené, prostě proto, že je nelze vysvětlit rozumem uvyklým pouze uvažování podle materialistické linie.

    Naše západní civilizace si s postupujícím materialismem vypěstovala systém myšlení, který je dosti odlišný například od systémů východních. Vše má vždy svou světlou i stinnou stránku. Následkem toho, že jsme od útlého mládí byli přesvědčováni o přednostech tzv. vědeckého přístupu k řešení problémů, jsme uvyklí tomu klást na každém kroku otázky a nenechat se jen tak o něčem přesvědčit, aniž bychom to neuměli také dokázat. Vědecko-materialisticky orientovaný způsob myšlení, v západních zemích převládající už po celou řadu generací, vycvičil naše mozky k častému používání analýzy, přičemž metoda syntetická, která dominovala až poměrně donedávna, byla v posledních několika stoletích do značné míry potlačena. Chceme-li se ale zabývat theosofií, která je založena na východních filosofických směrech, analytický přístup k věci by nám asi úplně nestačil. Žákům východních mistrů, jímž se obvykle říguru, bývá po přijetí do esoterické školy řečeno zhruba toto:

    “Taková a taková je pravda, zde se vám dostává do rukou klíčů k univerzálnímu vědění, jděte a užívejte jich, přesvědčte se přitom postupně sami o tom, že to je pravda skutečná!”

    Něco podobného by byl uslyšel také žák Pythagorův někdy před dvěma a půl tisíci let. Pythagoras, který zřejmě získal mnohé z toho co věděl také kdesi na Východě (kde přesně, to se asi nikdy nedozvíme, je ale dosti pravděpodobné, že během svých tovaryšských putování se ocitl i v Indii), nestrpěl, aby se jeho žáci na něco ptali a to po několik roků – většinou se uvádí, že jeho žáci směli jen naslouchat tomu co se jim říkalo po celých pět let. Potom teprve směl žák začít klást otázky. Tohle je ovšem něco úplně jiného, než na co je zvyklý žák v dnešním západním systému výuky. Na Východě, učení a důkazy prostě nejdou ruku v ruce, to první je teprve po jistém čase následováno (pokud si to zasloužíte) tím druhým. S postupující amerikanizací, k níž dochází zejména díky internetu, je jistě mnohé i v zemích Orientu na pohybu.

    Poněvadž jsem si ale vzal za úkol poněkud přiblížit čtenářům theosofickou doktrínu vycházející z východních esoterických systémů, bylo by obtížné se vyhýbat použití podobných metod. Nebudu tedy se hned na začátku snažit vysvětlovat proč se věci mají tak a ne jinak, předložím prostě před čtenáře základy tohoto systému a ponechám na nich, aby se sami rozhodli zda je mohou přijmout, zda je dokáží sloučit se svým vlastním smýšlením. Ti z čtenářů, kteří mají jisté znalosti západních esoterických směrů, zejména potom hermetismu či kabalismu, narazí přitom docela určitě na jisté souvislosti, čímž pádem si budou moci do určité míry ověřit validnost těchto myšlenek. Pokud jde o důkazy, ty si musí čtenář nalézt jen sám v sobě, v tom, že ozvěna jeho vlastních myšlenek bude snad nějak rezonovat v souladu s tím, co mu zde předkládám. To ostatně doporučovala i Blavatská, která při každé vhodné příležitosti svým žákům říkala: „poslechněte si, ale udělejte si o věcech svůj vlastní úsudek.“

    Podle theosofů, dokonalý a úplný člověk se sestává ze sedmi základních principů. Můžeme se na to dívat také tak, že máme celkem sedm těl, vytvářených z postupně stále jemnější a jemnější substance. Z těchto sedmi, pouze čtyři jsou funkční, zatímco to páté u většiny lidí za současného stavu vývoje funguje jen částečně.

    Zde máme těla člověka seřazena v tabulce, od toho nejhmotnějšího k tomu nejjemnějšímu. Vedle českých názvů, uvádím také odpovídající názvy v původním sanskrtu:

1.  Hmotné tělo ─ rupa

2.  Éterické těloprânâ, živa

3.  Astrální tělo ─ inga šaríra

4.  Mentální tělokâma rupa

5.  Kauzální tělo ─ manas

6.  Duchovnostbuddhi

7.  Dušeatma

    Uvedené principy nelze ovšem chápat jako zcela samostatné, musím zdůraznit, že pokud budeme kdekoliv v tomto pojednání něco kategorizovat, bude tomu vždy jen pro usnadnění našeho chápání. Vše se vším se vždy a všude, ve větší či menší míře, vzájemně překrývá. To zde zdůrazňuji a ještě to pro jistotu na dalších stránkách zopakuji. Celý systém, jak jsem už napsal, je založen na čísle sedm; je tedy možné kategorizovat dále a rozdělit na příklad hmotný stav na dalších sedm stupňů, sedm dílčích kategorií, podle zvyšované hutnosti, tak jak to učinila žákyně Blavatské Annie Besantová, která rozlišuje následující stavy hmoty:

atomární

subatomární

nad-éterický

éterický

plynný

kapalný

pevný

    S tímto lze ovšem argumentovat, musíme ale vzít v úvahu, že Besantová toto napsala někdy kolem roku 1900, tedy jen krátce poté kdy manželé Currieovi objevili radioaktivitu. Moderní vědec by sice užil poněkud jiných výrazů, jistě by ale také dokázal nalézt odpovídající kategorie, pokud ovšem v sobě má mystické jádro, což  v poslední době bývá, zejména u atomových fyziků, dosti častým případem.

 

   
Copyright © Voyen Koreis 2013